Život

Rok 2013

1. ledna 2013 v 11:45 | Peťa
Zase o rok starší. Včerejší Silvestr mi vůbec nepřišel, že měl být! Sníh jsme viděli možná tak v televizi... ohňostroj jsem neviděla ani jeden... otrávené tvář mých "výborných" kamarádek, co více si na Nový rok přát.

Nebylo to tak hrozné, bavila jsem se i s ostatními. Hrály jsme hry jako Česko, Az-kvíz, takové kartičky na zapamatování u toho byla sranda. Popili pokecali, ale stejně to nebylo ono. Zaprvé mi tu chyběla jedna osůbka, která slavila jinde a zadruhé když je někdo otrávený životem - tak mu těžko pomůžete! A jen Vám to kazí náladu.

Člověk si stále uvědomuje, jak někteří lidé udělají velkou čáru a už jim více nerozumíte. Stále deprese nebo rozebírání vztahu s ženatým mužem, který má dítě, či jejich zábava typu "sedím a nic nedělám a všechno ostatní je trapný". Ne ne, to už nejsou nadále lidi s kterými si mám co říci. Není to především ona, ta holka co jsme spolu vyrůstali od malička. Smůla. Lidi se mění každý má svou cestu. A údajně až z Vysoké školy si člověk uchová nejvíce přátel. Tak uvidíme.

Jak rok je pomíjivý, tak i přátelství.

Přeji Vám všem jen to nejlepší do roku 2013, zdraví, lásku a hodně úspěchů. =)

Uteklo to jako voda, budeme psát 2013. =D

30. prosince 2012 v 10:18 | Peťa
Už to není pravda... kdy člověk žil životem "blogu". Není na to čas, a že jsem jich pár vystřídala... Tak stejně, kdy člověk navštěvoval základní či střední školu.. Ty roky jsou pryč, tenhle rok končí a s tím i vzpomínky na střední školu je vzdalují!

Na konci září jsem nastoupila na Vysokou školu, kde je to naprosto něco jiného než kdekoliv jinde. Pokud si naivně myslíme, že na VŠ dojde k větší spravedlonosti než na SŠ jsme na omylu. Tady je to ještě horší a podporuje se tu hra "sám za sebe". Jak hrajete s někým už se od Vás očekává, že když vedení splete výsledky a Vám napíše, že jste neprošli přičemž prošli, budete mlčet a půjdete na zkoušku znova. =D

Možná jsem na tuhle vysokou nechtěla. Možná jsem ani nechtěla do Brna, ale jsem naprosto spokojená! Nemohla jsem chytnou lepší skupinu lidí! Lepší partu na koleji.

A teď mě čeká první zkouškové období. Začínám 3. ledna. a když půjde vše podle plánu skončím 22. ledna. Taková malá maturita, která se táhne celý měsíc! Jednu zkoušku už mám úspěšně za sebou a to jednu z nejtěžších - matematiku. Takže 5 kreditů z 12 potřebných (abych šla do dalšího semestru) mám...

Inu uvidíme, jak se věci vyvinou. A Vám přeji šťastné prožití Vánočních (které už proběhly =D) svátků a Nového roku ve zdraví. =)

Nástup na vysokou

22. října 2012 v 14:22 | Peťa
"Změna je život" - tak se to říkává, ne? Nástup na vysokou, naprostá změna prostředí, životního postoje, životního režimu...

Nemyslela jsem si, že to bude taková změna, jaká nastala. Všechno je naprosto jinak. Nakonec jsem nastoupila na Mendelovu universitu do Brna. Ubytovala se na kolejích a postupně začínám žít sama bez rodičů (Bez problémů)... na jednu stranu mi to vyhovuje, jezdím domů jen jednou za čtrnáct dní...

Jen učení je spousty, nejsem ani zvyklá na tento režim... Proto je to náročnější. Za dvouhodinovku přednášky stihneme probrat půl roku látky ze střední. Je to vcelku vtipné. Ovšem učení mi zatím ani moc nezačalo, spíše se mu teprve chci začít řádně věnovat.

Ono se říká, že studentský život na vysoké je jedna velká párty, ale tak bych to nejmenovala. Na párty není ani teď moc času. V týdnu po celém dnu stráveném ve škole přijdete utahaní na kolej, najíte se, a jdete spát. A další den znovu a znovu. Párkrát jsme byli ale zkusit nějaké ty kluby, ale né mockrát. Peníze chybějí...

Inu, uvidíme jak dlouho se tu udržím...

Jednou jeden festival...

2. září 2012 v 21:48 | Peťa

Docházím k závěru, že Vašimi nejlepšími přáteli zůstávají pouze zvířata.

Slovensko 2012 (23.7 -28.7)

31. července 2012 v 0:18 | Peťa
Člověk nemusí jet několik set kilometrů, aby si z dovolené přivezl krásné zážitky. Stačí jen za humna aneb za našimi slovenskými bratry... Nikdy jsem dovolené poblíž České republiky neabsolvovala. Když se mluvilo o cizině, vždy bylo hlavní destinací moře, ale i hory jsou nádherné.

Jako malá jsem léta jezdívala do Krknoš, celých 12 let. Najednou přišla střední, maturita a Krkonoše zmizely. Jsem ráda, že jsem tento rok započala turistiku opět. Jenže tomuhle se nedalo říkat jen turistika, zaslouží to odbornější název "vysokohorská turistika". Moje naivní představa, že tu budou cestičky jako v Krkonoších, byla dosti naivní.


Prodloužené prázdniny, aneb začátek...

2. července 2012 v 22:14 | Peťa
Začíná mi to chybět. To chození do školy. Potkávání naší přemilé kantýnské. A myšlenka, že se vlastně už nikdy na tu školu znovu jako student nepodívám, je zvláštní. Zřejmě mi to konečně po dvou měsících dochází, že je konec. Tahle fáze mého života je zamnou. Ale musím říci, že za poslední rok jsem si užila tolik věcí...

Slyšeli jste tu ránu? To byl ten kámen, co mi spadl ze srdce!

21. května 2012 v 23:41 | Peťa
Bum, bác... kutálí se šutrák ... Padá, padá, stále padá až dopadne konečně na zem.


Tak přesně takhle probíhal dnešní den. Řeknu Vám, nikdy jsem nechtěla dojít do téhle fáze. Je to fáze plná stresu a domněnek. Udělala jsem, neudělala jsem? Konec, konečně mohu říci, UDĚLALA. (Sice nevím ještě sloh, ale ten snad dopadne dobře)

Vstup do dospělosti - zkoušky.

2. května 2012 v 17:54 | Peťa
Je těžké tvrdit, že jste naprosto spokojeni s tím, co máte. Samozřejmě jsem spokojená téměř se vším a vím, že některé věci se prostě nezmění. Některé mě bolí více a některé méně. Čas plyne a díky němu se mi krátí doba, kdy budu muset dané situace řešit.

Praktická maturita

16. dubna 2012 v 23:03 | Peťa

Celý věčnost než se ozvu, já vím. Vlastně jsem pomalu zapomněla, jak to tu funguje. Po pěti minutách bojování s prohlížečem, abych sem vložila obrázek - tohle mi opravdu nechybělo. =D

Všechno naruby je... =D

3. března 2012 v 22:30 | Peťa

Je to šílené, jak rychle ten sníh zmizel.. jak zima utekla ... jak se mílovými kroky blíží maturita. Už jen měsíc do praktické zkoušky - účetnictví a ekonomika (písemná práce na šest hodin).

Konečně skončily ty chvíle, kdy jsem měla hluboké deprese, když mě jedna osoba psychicky týrala. Je to pryč. Výhled je čístý a jsem připravena začít znova a líp. Užívám si, konečně si plnými doušky užívám každý víkend, volnou chvíli. Konečně si ve svých osmácti letech přijdu živá.

Umřela mi prababička v půli února. To bylo těžké, ale je jí líp. Byl to takový andílek a téměř každý den na ní myslím před spaním. Stalo se spousta věcí. Vypisovat je snad ani nemá cenu. Neozvala jsem se, protože nebyl čas. To už u maturantů bývá, akorát už se to nezadržitelně blíží a mám pocit, že nic nestíhám. Sice mám povinnou četbu skoro dočtenou, ale maturitní otázky nezpracované a nedoučené. Celé jarní prázdniny, které jsme tenhle týden měli jsem se flákala.

Nějak to dopadne.. víkend bude opět ve víru zábavy, takže opět nic nestihnu... peníze docházejí.. co budu dělat.. to nevím, jak udělám maturitu, nevím. Jak se doučím tu biologii, nevím. =D Ale pokusím se zabrat - to vím. =D

Dvacet prasátek =D

22. ledna 2012 v 20:37 | Peťa
I přes to, že jsem nebyla na tenhle víkend moc optimisticky naladěná, přežila jsem ho. Přežila jsem ho naprosto skvěle. Byl úžasný, až na to... kdyby nebyla kocovina.

V pátek šla kamarádka ven kalit a já tu opět upadala do jakési zvláštní nálady. Nakonec jsem se ale sebrala a pracovala jsem na svých maturitních tématech, abych je měla konečně hotové. Udělala jsem dvě, musím se pochválit. A když jsem se chystala spát mi volala kamarádka, vcelku mě to překvapilo. A zůstali jsem kecat dvě hodiny. Vlastně ona byla relativně opilá, ale i tak jsem si všechno tak nějak vyříkaly a myslím, že konečně se věci začínají vracet do původních kolejí.

Chyba v Matrixu, zřejmě vyřešena!

19. ledna 2012 v 23:12 | Peťa
Víte jak málo stačí, aby člověk zjistil, kde se stala chyba Matrixu? Ne? Je to naprosto jednoduché/složité. Já na to přišla naprosto náhodně a k uvědomění celého problému mi pomohl jeden "hloupý" citát. Dovedl mě k tomu, abych se nad sebou zamyslela, nad svým chováním, přístupem, hledání problémů na jiných, obviňování. Sice se cítím sama, ale já nejsem sama a jsem si tím jistá. Po dnešku Ano, v tuhle chvíli Ano a pokud se to do budoucna změní, zřejmě přestanu věřit nebo se o to, co mám opravdu přijdu. Nebude lepší způsob, než to zkusit. A víte jaký citát mě k této úvaze přivedl?

"Nejkrásnějším vítězstvím je zvítězit sám nad sebou"
(Logau)

"Pohádkové dny"

11. ledna 2012 v 22:41 | Peťa
Připadám si, jako bych byla opravdu tak špatný člověk, že se takovéhle věci musí dít zrovínka mě. Už mám všech těm věcí kolem plné zuby. Všech těch problémů, bolestí. Stále se opakujících situací, které neznají konce. Dokud člověk může alespoň fungovat v nějakém nouzovém režimu, jde to. Pokud se ale nemůžu ani najíst, otevřít pusu, promluvit či něco podobného potřebného k žití, je to špatný. Jo, ty "zkurvený" moudráky mě zabíjej pomalu a jistě. Samozřejmě, když mám podváhu a snažila jsem se přibrat tak proč né zhubnout ještě více. Jsem unavená, opravdu. Zoufalá. Beznaděje.

Začátek zimních radovánek. =)

8. ledna 2012 v 17:31 | Peťa
Konečna přišla "zima". Sníh tu je, jen teploty pod nulou se někam zaběhly. Stále se přes den okolo 2°C a to není moc ideální teplota. Takže na silnicích jsou pěkné "sračky". Inu alespoň si pořádně natrénuji ježdění ve snížených podmínkách a nic mě nepřekvapí. Ono když pak člověk jede po souvislé ploše ledu, je to vcelku sranda. Brzdy Vám jen znepříjemňují život... =D tak mě napadá, že mi v autoškole lhali o tom, že brzdy jsou mí největší kamarádi - nejsou! =D

Josef Škvorecký se loučí

3. ledna 2012 v 19:15 | Peťa
Dnešní článek bych ráda věnovala našemu velkému rodákovi a spisovateli Josefu Škvoreckému. Nejenže se v Náchodě narodil, ale byla to osobnost pro nás všechny. Jako každý spisovatel oné těžké doby se nebál a snažil se skrze literaturu poukázat na problémy, které ve společnosti vládly.

Při upěvňování komunismu v ČSR emigroval se svou manželkou do USA poté do Toronta. Jeho nejznámnější dílo je bezpochyby kniha nazvaná "Zbabělci" (Kterou mimochodem právě čtu) a také hodně známé dílo " Tankový prapor" - existuje i seriál.

Kolem některých lidí se dělá neuvěřitelný bordel a nějací zapadají v zapomnění, což by rozhodně neměli.

Nový rok 2012

1. ledna 2012 v 21:49 | Peťa

Rok 2012 přišel a rok 2011 sebou jako každý rok odnesl pro mě to nejdůležitější - kamarády. Stává se z toho prostě taková Novoroční tradice, která se plní každé dva roky. Nevím, za je prostě ta hrozně velká chyba jen na mé straně, nebo někde jinde. Prý se nechovám jako kamarádka. A prej si už nemusíme tolik psát. Už mě jednoduše nepotřebuje. Prostě zřejmě čekám od věcí, aby byli jako doteď. Jenže tak nějak se během dvouch měsíců všechno změnilo a je to jinak. Lidi se začali chovat jinak, nebo snad já?

Štědrý den 2011

24. prosince 2011 v 23:24 | Peťa
Vrátíme-li se do doby před sedmi lety. Viděla bych zřejmě sebe, jak ráno 24. nedočkavě vylézám z postele a nemůžu se dočkat večera. Téměř nic nejím, abych viděla zlaté prasátko. Vykoupat, ustrojit do svátečního a hurá na vánoční večeři. Uklidit nádobí a hurá ke stromečku. Rozbalovat dárky. Byly to léta, kdy Vánoce byly něco. Těšila jsem se, brala jsem to celé jako takový kouzelný čas. Člověk je viděl úplně jinak.

Cesta hrůzy.

18. prosince 2011 v 21:30 | Peťa
Já vím, že spousty jiných lidí má problémy a že nejsem výjimkou. Poslední dobou jsem opravdu zoufalá. Nic nemůže vycházet a nikomu nemám co říci. Více jestli nechcete tohle prostě nečtěte, protože je to pouhý výlev duše. Něco co potřebuji nějakým způsom dostat ze sebe.

Vánoční nálada... Ne!

14. prosince 2011 v 17:08 | Peťa


Šílenost sama, že už se nám blíží vánoční svátky a sníh je k nenalezení... kde ho Martin na bílém koni nechat? V tomhle počasí je téměř nemožné míti vánoční náladu. U nás sice sníh pár dní byl, ale byla to jen chvilková eufórie. Několik posledních dní u nás prší - a to se spadáme do Podkrkonoší.


Takhle to u nás vypadlo... teď je všude samé bláto. =(

Maturitní ples 5.11.2011

11. listopadu 2011 v 8:33 | Peťa
Ozývám se téměř po týdnu. Minulý týden v sobotu jsem měla Maturitní ples na který jsem se moc těšila. Nevím, jestli jsem divná, ale když jsem se o tom bavila s kamarádkami, těší se na ten svůj a berou ho stejně. Nikdy jsem nebyla nijak výjimečná a nikdy mě lidi moc nebrali.


Maturitní ples měl být prostě můj den. Těšila jsem se na něj, protože jsem si říkala je to jen můj den. Dneska si mě budou lidé všímat, budou tam lidé, kterém mám ráda a užiju si to s nima. Cejtila jsem se výjimečně. Až do doby, kdy se všechno pokazilo a to na samém začátku.

Stužkovací večírek, maturitní ples a MATURITA.

31. října 2011 v 19:02 | Peťa

Je to hrozně deprimující a zároveň osvobozující pocit, že brzy bude všemu konec. Narodíte se, začnete žvatlat, mluvit, chodit... těšíte se do školky, těšíte se do školy. Základní škola uteče jako voda a vy se ocitáte před těžkým rozhodnutím, co budete chtít dělat dál. Kdo z nás ví, co bude dělat v patnácti? Téměř nikdo.

Poté se v září ocitnete v na úplně nové škole, kterou jste si vybrali (Nebo ji v mén případě vybrali rodiče). Vedle Vás si usedají do lavic další vyjukaní nový spolužáci. Vy se postupně seznamujete a všechno běží jak ona drátku. V prváku si říkáte, že je spouta času než budete tuhle školu končit. Ale omyl - je to jen chvíle od doby co jsem skončila a najednou je tu konec.

21.10.2011 proběhl náš stužkovací večírek na který jsem pozvali učitele. Musím říci, že to bylo opravdu velice zábavné. Bylo těžké vymyslet pro učitele zábavu, která by je bavila. Vymysleli jsme nakonec hru se židlí (Kdo zůstane a bude sedět na židli jako poslední vyhrává), karaoke, otázky (z hry Česko), pantomima, kufr. I učitelé se náramně bavili. Nebylo to vůbec nejhorší.

Překvapeníčko dorazilo.

12. září 2011 v 20:40 | Peťa
Minulý týden v úterý jsem si na internetových stránkách definitivni vybrala svůj nový kanón na focení. Rozhodla jsem se pro výběr ze značky Nikon. Samozřejmě, že si přeji zrcadlovku, jenže tu má dneska každý a fotit se přece dá i normálním kompaktem. Když to někdo umí, umí fotit s ledasčím.

Foťák jsem se rozhodla koupit hlavně kvůli mé plánované cestě do USA, abych měla kvalitnější fotoaparát, než byl můj dosavadní Olympus FE-120o, který byl z vadné várky. Dali jsme do něj baterky a během stovky nafocených snímků, jste měli baterky pryč, vybité. Musela jsem nakoupit ty nejsilnější nabíjecí baterky a beztak to bylo málo. Prostě žrout energie. Svůj foťák jsem přenechala mé mladší sestře.

Já si nakonec vybrala Nikon Coolpix L120.

Začátkem to všechno končí.

6. září 2011 v 19:43 | Peťa
Není možné si nevšimnou nového kabátku na tomto blogu, tady aslespoň ti, kteří blog navštěvují nebo zde byli. Moc musím poděkovat Werý. (www.flyingdestiny.blog.cz), že mi udělala tento nádherný vzhled. Fotky jsou autorské - myslím, že tyto fotila buďto Werý nebo má ségra, kdo ví.. Já dávala povely. Rozhodně si myslím, že se povedl a ještě jednou moc děkuji.

Nekonečná fuška

3. září 2011 v 0:29 | Peťa
Tohle zřejmě nikdy neskončí. Sotva začne škola - mám si na co ztěžovat. Celé prázdniny pro mě není místo na brigádě a ve školním roce po mě chtějí, abych chodila i po škole. Hrůza. Jelikož potřebuju peníze - kdo v dnešní době nepotřebuje. Tak jsem bylad včera, jdu dneska do práce a poté v pondělí i úterý po škole. Jsem naprosto zvědavá, jak to budu zvládat, protože pak budu pracovat i celý víkend.

08.07.2011 - Letní zima

8. srpna 2011 v 20:00 | Peťa
Krásné počasí pro prázdniny, co říkáte? Povodně a deště a já nevím, co všechno. Prostě hrozné počasí. Já jsem v České republice teprve pár dní a zatím jsem nezažila slunečný den.

29.07.2011 jsme v noci vyjížděli směr Brno, Rakousko - Vídeň, Itálie. Cestou jsme viděli nádherné Alpy, které vážně stály za to. Jenže jsme přijeli do Itálie a zima. Pár dní bylo pod mrakem téměř 18 stupňů... Prostě špatnej rok, protože prý i v Chorvatsku pršelo a byla zima, takže si člověk nevybral.

Ale mé postřehy, proč do Itálie a proč někam jinam?
  • Rozhodně moře, protože jsme byli v horní části Itálie, kde byla velká zátoka, do které hotely vypouštěly bordel do moře. Písečná pláž, která mě naprosto iritovala, ale zvykla jsem si. Ale o to důvod, proč třeba do Chorvatska, protože je tam krásně průzražná voda s oblázkovou pláží - fantasie.
  • UKLIZENO tu nečekejte. Prostě po ulicích papírky a všechno, neskutečný bordel, na to že to měla být turistická oblást.
  • Po silnicích jezděj jak hovada. =D Jako předjížděj vás když jede v protisměru auto, prostě bomba. Skútry vás předjížděj z prava a z leva.. sranda, no. =D
  • Jo a málem bych zapomněla. Na pláži vás stále otravujou různí prodejci - oblčení, brýlí, bot, kabelek.
  • Ubytování jsme byli v něčem jako panelák a vedle nás normálně bydlili Itálové.
Určite jsem na něco zapomněla. Na rozhodně jsem doplním fotky. Byli jsme na výletě ve státě San Marino a v Benátkách.
 
 

Reklama