Bohumil Hrabal - Ostře sledované vlaky 2/2

17. dubna 2016 v 18:45 | Peťa |  Knihy

  1. DÍLO OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY

Literární druh: epika
Literární žánr: novela = je prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu podobně jako povídka, s níž se někdy zaměňuje. Od povídky a od románu se liší tím, že se soustřeďuje na jeden jednoduchý, ale poutavý a nápaditý příběh. Tomu se věnuje dramaticky, sevřeně, stupňuje ho až do překvapivého dějového zvratu (tzv. bod obratu), který je základem kompozice novely, a do závěrečné pointy.

  • Kritika fašismu a druhé světové války
  • Jednou z myšlenek je přiblížit chod malé železniční stanice v roce 1945, kdy republikou projížděly ostře sledované transporty. Kvůli jejich zpoždění neváhali Němci střílet.
  • Příběh se odehrává během jednoho dne - na konci druhé světové války, když se Němci posledními silami snažili ubránit se spojencům.
  • Válka a jejích důsledky jsou zde zobrazeny zprostředkovaně, daleko důležitější jsou osudy hlavních postav, jejich problémy a činy - skutky, které z nich dělají hrdiny.
  • Dva motivy lásky, sexu a zklamání x válce a jejích následků.
  • Ironie, humor
  • Hrabalova díla jsou inspirovány jeho zážitky a zkušenostmi
  • Dílo je možné chápat jako dílo, které vyslovuje nesmyslnost války, která zasahuje do běžných lidských životů a mění jejich charaktery a zároveň ničí vše, co dává lidskému životu smysl a činí ho krásným
  • Téma knihy je přerod chlapce v muže.



JAZYK:
  • Objevuje se spisovná i obecná čeština, i vulgarismy
  • Pro Hrabala jsou typická dlouhá souvětí, která připomínají nekonečný proud řeči.
  • Kupí na sebou několik přísudků, aby byl větší dějový spád (syčel a hvízdal, a oddychoval jsem a začal jsem se dusit atd.), přirovnání (ožehnutá díra jako modrý monokl, sníh, jemný jako jepice, pozobat hlavy ženských…), používání slov se symbolickou hodnotou - medailonek (rodinná pouta) a čtyřlístek (symbol štěstí)
  • Příběh je vyprávěn v první osobě č. jednotné - Ich-formě, hlavní hrdina Hrma
  • Slova z vlakového prostředí - perón, nádraží, vagón, kramle (součást kolejnice)
  • Občas se zde objevuje německá přímá řeč
  • zvláštní výstavba textu (dlouhá souvětí, krátké izolované příběhy, které jsou propojené volnými asociacemi myšlenek - prvek surrealismu),
  • motiv sebevraždy se objevuje i v jiných Hrabalových knihách, objevuje se bombardování Vysočan a Drážďan, absurdní a naturalistické scény (hlava pod tankem...),
  • nečekaná přirovnání, jiný slovosled v souvětí, opakující se slova, spojovací výrazy, podrobné popisy,
  • erotický podtext,
  • v přímé řeči se objevují vulgární úsloví a vulgarismy ve zdrobnělinách; normální text je ale spisovný,
  • v díle je hezká práce se jmény (Hubička - proutník),
  • často popisuje věci, které mají červenou barvu = symbolika války, motiv utrpení zvířat = atmosféra války, má objektivní pohled na Němce (popisuje i slušné lidi)
  • kapitoly nemají názvy, epiteton: zvadlé lilium, cloněná lampa, přirovnání: "Měl zvednuté ruce, jako by připíjel slunci."; "Díval se tak, jako bych já ten vlak rozstřílel.", odborné výrazy: detonace (výbuch), lazaret (nemocnice)
Němci nejdříve představují neporazitelný národ, ale na konci knihy jsou sklíčení, křehcí a zničeni válkou.
Absurdní scény
Například když se dědeček Miloše snažil zhypnotizovat německé tanky, které mu skříply hlavu mezi pásy. Nebo "razítková scéna", když Hubička orazítkoval zadek telegrafistce Zdeničce Svaté.
Autentické události v díle
Bombardování Drážďan, odvážení lidí do koncentračních táborů (paní Karásková).
KOMPOZICE:
  • Je chronologická, ale i retrospektivní, když Miloš vzpomíná (na svou rodinu nebo na konci si promítá svůj život)
  • Novela je řazena do šesti kapitol, které nemají název
  • Události jsou přerušovány krátkými návraty do minulosti

PROSTŘEDÍ:
  • Protektorát Čechy a Morava, druhá světová válka
1945 nádraží u západních hranic s Německem - nádraží Kostomlaty

POSTAVY:
Miloš Hrma - hlavní postavou v knize je Miloš Hrma.Je to dvaadvacetiletý začínající výpravčí,má rád život,je čestný a spravedlivý.Nemyslí na hrdinství,ale když je vyzván,aby spolupracoval proti Němcům,okamžitě ví,jak se zachovat.I v nepříteli však vidí člověka a cítí s jeho bolestí a utrpení.V knize je popisován spíše nepřímo.Poznáváme ho díky jeho činům a jeho myšlenkám.Jeho očima je nám ukázána doba druhé světové války,pocity,které prožívá obyčejný výpravčí na malé železniční stanici. Výpravčí, mladý, nezkušený, citlivý,hloupý, lítostivý, trápení v sexuálním života a nedostatek zkušeností jak v sexu tak v životě, tiše závidí milostné hrádky Hubičky se Zdeničkou. Často si dává otázky zda je opravdu muž, pokouší se o sebevraždu protože vždy "zvadne jak lilium" - zachrání ho dělník pracující nedaleko, na konci se ze něj stává skutečný muž - když zničí ostře sledovaný vlak s německou municí. Miloš svoji situaci bere z nadhledu, sleduje svoje okolí.uvědomuje si postoj své rodiny (chce být jako jeho dědeček udělat aspoň něco jako "malý hrdina"). Stanicí projíždí ostře sledované vlaky - vlaky se zbraněmi a německými vojáky (což se Milošovi vůbec nelíbí a proto se jim pomstí tím že vlak vyhodí do vzduchu).
Hubička - výpravčí, "donchuán", není rád že tu projíždí vlaky plné zbraní a střeliva, zvířat z fronty od němců
Zdenička Svatá - telegrafistka
Viktoria Freie - krásná Rakušanka, přinesla balíček pro Hubičku (s bombou na vlak plný střeliva) - ten si však vzal Miloš
Máša - dívka Miloše, laskavá
přednosta stanice - ctižádostivý; má rád své holuby; ve své podstatě je hodný
DĚJ:

Miloš se po třech měsících vrací zpět do práce (pracuje na železniční stanici Kostomlaty a je elévem dopravy - začátečník). Přitom vzpomíná na svou rodinu a svůj dosavadní život. Dříve bydleli za městem, ale přestěhovali se do města, cítí se tam sklíčeně, pozorovaně. Jeho tatínek byl od 48 let v penzi, byl strojvedoucím od svých 20 let a když měl vyslouženo a byl v penzi, všichni ho za to nenáviděli (záviděli mu). Jeho dědeček byl hypnotizér v cirkusech. Vzdoroval Němcům tak, že se postavil před tanky a pokusil se je zhypnotizovat. Němci ho přejeli a skřípli mu hlavu mezi pásy tanku. A jeho pradědeček bral od 18 let rentu, zlatku denně. Byl vojenským tamborem, kterého zranili studenti, dostal kamen do kolena a za to dostával rentu. Smál se ostatním pracujícím a ti ho jednou zbili tak, že umřel. Mezitím Miloš poodhaluje svůj život a co prožil. Vzpomíná jak "zvadl", když leželi s Mášou pod plachtou a jak si pak podřezal žíly. Mezitím se dozvídá, že výpravčí Hubička orazítkoval zadek Zdeničce Svaté. Nejdříve jím opovrhuje (tak jako všichni ostatní), poté ale mění názor a ostatní mu dokonce závidí (sami by chtěli něco takového udělat, ale nemají na to dostatek odvahy). Miloš se zatím stále trápí se svým pocitem, že není "chlap". Hledá pomoc (ptá se i zkušeného Hubičky). Trápí se kvůli svému problému s erekcí (v knize použit latinský výraz eiaculatio praecox). Kvůli tomu si podřezal žíly. Hlavní částí knihy je, že Hubička navrhne Milošovi, že vyhodí ostře sledovaný vlak (vlak s municí na cestě do Německa). Řekne o tom Milošovi, ten s tím souhlasí a nakonec to i sám provede. Výbušninu mu přiváží Viktoria Freie k zlikvidování vlaků a zároveň likviduje i Milošův problém s panictvím a erekcí. Příběh končí tak, že Miloš a německý voják leží na zemi a umírají (vzájemně se postřelili). V tu chvíli si Miloš uvědomil, jak je válka zbytečná a že tu teď oba i zbytečně zemřou. A ještě než Miloš umírá, slyší, jak vlak vybouchne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama