Slovensko 2012 (23.7 -28.7)

31. července 2012 v 0:18 | Peťa |  Život
Člověk nemusí jet několik set kilometrů, aby si z dovolené přivezl krásné zážitky. Stačí jen za humna aneb za našimi slovenskými bratry... Nikdy jsem dovolené poblíž České republiky neabsolvovala. Když se mluvilo o cizině, vždy bylo hlavní destinací moře, ale i hory jsou nádherné.

Jako malá jsem léta jezdívala do Krknoš, celých 12 let. Najednou přišla střední, maturita a Krkonoše zmizely. Jsem ráda, že jsem tento rok započala turistiku opět. Jenže tomuhle se nedalo říkat jen turistika, zaslouží to odbornější název "vysokohorská turistika". Moje naivní představa, že tu budou cestičky jako v Krkonoších, byla dosti naivní.



A jak že to probíhalo? V sobotu jsme vyjeli z místa A do Uherského Brodu, kde jsme zastavili u tetičky přítele. Bohužel bydlela v pečovatelském domku, a nás bylo moc, tak jsme byli odstěhováni do auta. Moje první přespání v autě, není to tak špatné, dalo by se takto i přespávat normálně na dovolené, jenže ta zima, byla hrozná.

Další den jsme již vyrazili. Navigace neklame, klame! Nevím jak to měli seřízené, ale navedla nás na přímo polní cestu, která vypadala hrozně. K hotelu jsme nakonec museli pěšky, aby jsme odlehčili auto. Musím říci, že hotýlek vybrali nádherný, krásné prostředí, biliard, tenis... První den bylo nádherné počasí, ale už nebyl čas vyrazit někam na túru, tak jsme si zahráli tenis. Obdivuhodně to nebylo tak hrozné a vcelku mi to i šlo.

Následující den jsme se zcela odvážně vydali do hor. Sama jsem si myslela, že vím do čeho jdu, ale přišla vcelku "rána". Vybrali cestu přes vršky, kde sami ještě nešli. No cesta nám měla podle cedule trvat asi 2,5h ale my za 4h sotva vylezli o 600 m výše. Dlouhá táhlá cesta, hrozící útok medvědů (=D), ale i tak jsem si to užívala. Jenže to jsem nevěděla, že přijde naprosto nezpevněná cesta po vršcích, plná kamenů, úseky, kde nepoznáte jestli cesta už skončila nebo si máte dojít pro lana, aby jsme se dostali na druhý konec skály. Tři z naší výpravy se otočili a já statečně pokračovala dál. Bohužel jsme nedošli tam, kam jsme chtěli dojít, otočili jsme se také. Ale poprvé ve svém životě jsem pokořila 2000 m, dokonce 2070 (a jsem na to dostatečně pyšná =))


Ovšem před námi se rozprostřelo celé údolí a všechny kopečky, nádhera! Těžký a složitý výstup stál za to. Nadruhou stranu jsme se druhý den nemohla ani na nohy postavit, kolena mě bolela. Navíc jsem zažila naprosto hrozný okamžiky. V půlce sestupu došla voda. Pár hodin cesty před námi a slunce pařilo. Nic více nepříjemného než takovouhle žízeň jsem nikdy nezažila, jak jsem děkovala dole za řeku, z které jsme dobrali zásoby.¨


Byli jsme naprosto zrujnování a další den následoval jen malý výlet na Popradské a Štrbské pleso. Samozřejmě autem a pak tři hodinky chůze po asfaltové cestě. =)


Ve čtvrtek jsme pouze odpočívali. Vstala jsem pouze na snídani a pak jsem spala jak mimino až někdy do odpoledne. =D Dalo mi to zabrat, nejsem vůbec zvyklá na takovéhle náročné trasy. První den mě odrovnal.


Poslední trasa byla za plesy v horách ke kterým jsme přes vrcholy chtěli přejít první den. Tentokrát jsme usoudili, že údolí bude lepší volba. Cestou jsme potkali českou zmizji aneb slovenskou vrtenicu. Byla jsem vděčná, že žádného mědvěda. =D U ples všichni viděli sviště, já jako jediná bohužel ne, protože jsem vystoupila až na sedlo nad plesy, kde se v tu chvíli místo rozhledu rozvalovala mlha. Takže jsme akorát mohli sejít opět dolů. Tak se mi podařilo zachytit pár (hodně přiblížených - špatná kvalita) kamzíků, byli hodně daleko. =(


Jako na potvoru mlha slezla dolů a začala bouřka. Takže jsme rychlými kroky spěchali dolů z vrcholků a než jsme došli zpátky celou cestu, která nám trvala dopoledne půl dne, zmokli jsme všichni na kost. Neměla jsem na sobě jediný suchý kousek oblečení.


Celý týden na Slovensku a tak málo výletů? Taky jsem si to říkala, cestou zpátky jsme navštívili Demanovskou dolinu, kde jsou krápníkové jeskyně. Tam nás čekalo 913 schodů a teplota 7°C oproti okolním 30 °C. Zakoupili jsme lístky a vlezli po schodech do jeskyní. Focení se platilo zvlášt, ale nakonec jsem usoudila v jeskyních, že tohle za vyfocení stojí, tak jsem musela dojít za průvodkyní, že těch 10 euro zaplatím po prohlídce. A ha, po prohlídce jsem s ní šla na kasu a nakonec mi to odpustila, tak jsem ušetřila a mám vcelku pěkné fotky. =)


Joj, musela jsem si to pěkně všechno zapsat, jinak by to nebylo ono. Člověk si za pár let nebude pamatovat všechny detaily. =) Fotečky přidám určitě postupně. =)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Chii - chan Chii - chan | Web | 31. července 2012 v 8:26 | Reagovat

Smekám před tvou odvahou. Já bych tak vysoko nevylezla ani za týden. :-D
Natož, abych po tom prvním výletu šla ještě na nějaký. Nejspíš bych rezignovala, zavřela se v pokoji a skučela nad bolístkami. :-D

V těch jeskyních muselo být nádherně. :-)

2 Das Das | Web | 4. srpna 2012 v 9:51 | Reagovat

Vůbec se mi nelíbí, že za focení se platí zvlášť.. na Trenčínském hradě mě to docela dost zarazilo..

Ani nevíš, jak ráda bych také jela na takovouhle dovolenou.. můj sen! Snad se splní.. Tvé fotky hor bych mohla mít vystavěné nad postelí. :)

3 Werča Werča | Web | 5. srpna 2012 v 12:49 | Reagovat

Miluju fotky hor a údolí, jako je třeba ta druhá fotka, ta se mi fakt líbí :)
Máš můj obdiv, že jsi to všechno zvládla, určitě zajímavá zkušenost ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama