Chyba v Matrixu, zřejmě vyřešena!

19. ledna 2012 v 23:12 | Peťa |  Život
Víte jak málo stačí, aby člověk zjistil, kde se stala chyba Matrixu? Ne? Je to naprosto jednoduché/složité. Já na to přišla naprosto náhodně a k uvědomění celého problému mi pomohl jeden "hloupý" citát. Dovedl mě k tomu, abych se nad sebou zamyslela, nad svým chováním, přístupem, hledání problémů na jiných, obviňování. Sice se cítím sama, ale já nejsem sama a jsem si tím jistá. Po dnešku Ano, v tuhle chvíli Ano a pokud se to do budoucna změní, zřejmě přestanu věřit nebo se o to, co mám opravdu přijdu. Nebude lepší způsob, než to zkusit. A víte jaký citát mě k této úvaze přivedl?

"Nejkrásnějším vítězstvím je zvítězit sám nad sebou"
(Logau)



Ne vždy nás potkávají samé příjemné situace, ani mě se nevyhnuly. Poslední tři měsíce jsem neřešila nic jiného než bývalého přítele, který mi nechtěl dát pokoj a cena za to byla vysoká - s člověkem, s kterým si rozumíte přespříliš stane se osoba, kterou nemůžete cítit, vidět ji, mluvit s ní, kouskem duše ji nenávidíte. Jenže ne všechno byla jeho chyba, ikdyž byla rozhodně větší než ta moje, já se nechovala jako "blbec", ale rozhodně tam mé přivinění bylo.

Další problém byl "moji kamarádi" - ano, byl. Já už ho nechci. Není, jsem si tím jistá. Ten problém není totiž v nich, ikdyž ani oni nejsou svatí a problémy byly, ale hlavní problém je v mé osobě. Já musím vyhrát nad svými pocity! Stále ve mě převládá mé depresivní já. Možná, že na mě velkou část toho nechali rodiče, protože jsem nic nemohla, stále mě táta dříve ponižoval, když jsem něco chtěla, řekli mi rovnou tohle ty mít nikdy nebudeš, sráželi mi sebevědomí... A co lepšího jsem nemohla udělat? Začala jsem si ho srážet sama! Začala jsem si myslet, ty věci co mi říkali oni! Nikdy už více nechci, jsem taková jaká jsem a dokážu, co budu chtít, když si zatím půjdu. Nejradši bych neznala slovo - nejde, nedokážeš, nejseš nic. A pomalu se začal objevovat můj problém s kamarády.

Nejenže kamarádka si začala psát s mým kamarádem víc než je zdrávo, něco spolu měli... Já bohužel zjistila, že toho kamaráda - záleželo mě na něm víc než jsem si myslela. A od té doby se to všechno sunulo dál... padalo to na mě jako lavina. Začínala jsem se stranit, a myslela jsem, že mě od sebe odhánění, že mě ignorují, že mě vyloučili, ale byla jsem to právě jen já!... jen já! ... kdo si to myslel, oni se mi i snažili pomoci... Jsem už taková, ale chci to změnit, chci změnit svůj přístup a chci vyhrát nad sebou, nad svými pocity!

Možná že jsem se před Vánocemi snažila utišit své zoufalství způsoby, na které bych nikdy neměla pomyšlení. Ano, přiznám se. Někomu musím. Vlastně řízla jsem se... několikrát.. bylo to ulevující! Ale to nejsem já, nejsem. Nic takového znova dělat nebudu. Nejsem taková a nechápu, jak mě něco takého mohlo vůbec někdy napadnout.

Možná, že je pozdě si najít cestu ke svým kamarádům, ale já budu za ně bojovat, chci je zpátky. Chci zpátky svůj život s nimi, po jejich boku. Chci prožívat jejich trable a chci ty své sdílet snimi. Chci být u toho, když se budou smát a budu při nich stát, ikdyž se jim budou po tvářích ronit slzy. Mám je ráda, byla to jednu chvíli moje "rodina" a chci jí zpátky, tak doufám, že není pozdě. A DOUFÁM, ŽE JSEM DOST SILNÁ NA TO, ABYCH PORAZILA SAMA SEBE... A UDĚLAL SI SVŮJ ŽIVOT LEPŠÍ, JE POUZE V MÝCH RUKÁCH... JAK TO BUDE DÁL.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adelínka Adelínka | Web | 20. ledna 2012 v 21:35 | Reagovat

Když vyhraje člověk sám nad sebou, má vyhráno. A pamatuj, nikdy není pozdě na to si najít cestu zpátky, omluvit se, nebo vyznat lásku.=) Hodně štěstíčka!

2 Das Das | Web | 20. ledna 2012 v 23:00 | Reagovat

Koukám, že jsme si nejspíše povahově dost podobné.. aspoň, co se přátelů týče..
Ale ono bude lép.. a věřit sama v sebe.. to je dobré se naučit.. Nemám absolutně žžádné seběvědomí, což - jak jistě víš - kazí spoustu věcí. Doufejme, že se to změní..

3 Das Das | Web | 20. ledna 2012 v 23:22 | Reagovat

Mě taky přijde autorskej klub někdy takový.. čudný. Asi radši zůstanu u normálu. Aspoň nebud ta namyšlená z autoráku.. :D

Rozbřesk se mi taky nelíbil.. Některé scénky byly dobré, ale většina.. hrůza! Jelikož jsme četla knížku, tak mi to přišlo spíše jako komedie než horor (nebo jak tomu říkají. :D)

Ráda byhc někdy pokecala, ale na icq se už moc nevyskytuju. Ovšem, nebylo by špatné tam občas zajít.. Takže si mě klidně přijde: 444519063
Zajímavé, že své icq číslo umím líp než telefoní.. telefoní se mi plete se segřiným. :D

Někdy mi přijde, že přátelství je plné.. podrazů, pomluv, současné náladě.. a hlavně, dkyž někdo odemne něco chce, tak hned jsme kámošky.. :/ Stejnak jedna z nejmilejších lidiček je ségra (i když třetinu času ybhc ji nejradši zabila) a moje milovaná vzdálená sestřenka! Ta je prostě úžasná, škoda, že nemáme šanci vyrazit někam jenom my dvě.. Jen občas nějaká půl hodinová procházka se vydaří,a le to je tak všechno..

Možná, že se mění všichnioi a já ne.. Nebo jsme se změnila já.. Nebo je to prostě jen období, kdy si s nikým z kamarádů nerozumím (ne že byhc jich měla hodně, to ani náhodu..).. nevím. Ale občas je fajn, ale všechno.. je složité. Hlavně některé povahy a to je pak těžké.

Nevím, jestli to, co jsem napsala pochopíš, ale třeba přibližně jo. :D

4 Das Das | Web | 21. ledna 2012 v 12:14 | Reagovat

taky se možná dívám až moc černě.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama