NEJSEM SUPERHRDINA

15. prosince 2011 v 17:57 | Peťa |  Myšlenky
Ve škole jsme dostali zadání, abychom napsali vypravování, kde použijeme konečnou větu: i přesto že mě facka pálila na tváři, neubránil jsem se úsměvu.


Nikdy se mi nestalo, že bych do práce přišel pozdě. Ne nadarmo se říká, abychom nikdy neříkali nikdy. Myslím, že to byla středa, ale to je jen detail, který nemá význam v tom, co se ten den stalo. Den předtím jsem zůstal v kanceláři déle, protože po mně šéfová chtěla dokončit projekt ještě před domluveným termínem.
Ráno jsem spal tak tvrdě, že mě ani opětovný zvuk budíku nevzbudil. "Marku, vstávat…" zaslechl jsem hlas své přítelkyně. Chvíli mi trvalo, než jsem přišel k sobě. Zmateně jsem se podíval po místnosti a se zděšením zjistil, že den už je v plném proudu. Musel jsem se rychle dostat do práce.
Celé naše oddělení bylo na nohou. Šéfová zuřila, protože jsem jí včas nedonesl projekt, na kterém jsem pracoval. Zaklepal jsem na dveře její kanceláře a vstoupil. "Kde jsi proboha byl? Jsi tak nezodpovědný. Nechápu, proč tě tu stále trpím, Marku," vyštěkla na mě. "Zaspal jsem, pracoval jsem na tom dlouho do noci, jen abych vám to mohl donést dřív, než bylo původně domluveno," řekl jsem omluvným tónem.
Vždy jsem plnil své úkoly řádně včas. Tohle se mi stalo poprvé, ale nejsem žádný superman, abych stihl tolik věcí v tak krátkém časovém intervalu. Vše jsem jí řádně vysvětlil, ale ona na celou situaci měla svůj názor. Na chvíli se odmlčela a poté řekla: "Zítra nechoďte." Nemohl jsem tomu uvěřit. V tu chvíli se ve mne nakupil vztek, který jsem v sobě dusil celou dobu, co pro ni pracuji. Řekl jsem jí pěkně od plic, co si o ní myslím. Okamžitě mi mou troufalost oplatila fackou. Ulevilo se mi. I přes to, žemě facka stále pálila na tváři, nemohl jsem se ubránit vítězoslavnému úsměvu, že jsem se jí konečně dokázal postavit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 malá Wolfie malá Wolfie | Web | 15. prosince 2011 v 18:44 | Reagovat

Mám ráda takové takové úkoly, kdy musíš napsat příběh se zadanou první, nebo poslední větou.
Příběh se ti povedl. Líbil se mi.

2 photolucien photolucien | Web | 10. ledna 2012 v 21:21 | Reagovat

Jé tak tohle přesně..tedy psané ve třetí osobě..jsem měla u maturity. Bála jsem se toho, ale v pohodě, nakonec to vyšlo nad moje očekávání. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama