2. kap - Návštěva

6. října 2011 v 10:36 | Peťa
Nemohl jsem uvěřit, že ho opravdu zavřeli. Dostal se do přísně hlídané věznice, odkud zřejmě nevyjde pár desítek let. Ať jsem se ten případ snažil vyřešit sebevíc, nic mi nedávalo smysl. Můj bratr jen zarytě mlčel. Dostal se z toho ovšem dost rychle. Zřejmě veškeré své problémy řešil s holkami na jednu noc. Střídal to jako ponožky. A já? Co zbylo na mne. Jediný člověk, který držel naši rozpadlou rodinu dohromady, byl pryč. Nikdy to u nás nebylo ideální. Otec byl střídavě ve vězení a matka kvůli němu pila a Trey? - o tom bych radši nemluvil. Jde po stopách otce, to on jako jediný tu pro mě byl, kdykoliv jsem ho potřeboval.



Vrátil jsem se zpátky domů ze soudu se záporným vyjádřením. Prošel jsem chodbou až do obývacího pokoje, kde seděla s lahví koňaku v ruce. "Řekni mi, že přijde, až se ty dveře otevřou…", myslím, že můj pohled vypovídal o všem. Neodpověděl jsem. Celý ty roky jsem sledoval, jak ji ničí život, který tu vedeme. Neuměla být matkou. Neměl jsem sílu bojovat dál za tuhle rodinu, za tohle zkrachovalé místo, ze kterého jsem toužil vypadnout.

Jediná činnost, ke které jsem utíkal, když jsem potřeboval zmizet od problémů, bylo hraní na kytaru. Ona o mně ví všechno. Veškeré problémy, pocity, vztek jsem díky ní vložil do textů písní. Pouze ona mě zná - nikdo jiný. Nejsem žádný typ kluka, co by se někomu svěřoval. Jsem suchar. Nemám žádný smysl pro humor ani nejsem dobrý společník. Romantika je pro mě neznámý výraz. Na rozdíl od Treye se nemusím snažit, holky mi do postele skáčou samy. Žádný dlouhý vztahy nepraktikuju, na to žádné holce nevěřím ani o to nemám zájem.

Mé myšlenky mi stále zmateně poletovaly v hlavě. Nemohl jsem se soustředit na učení. Sice jsem chodil na veřejnou školu, z které mělo pouze 0,001% lidí úspěšnost se dostat na vysokou školu, ale i tak jsem chtěl něco dokázat. Získat alespoň maturitu. Snažit se mít jednou lepší život než ten který musím žít. Cesta k novému životu se zdála být nedosažitelná a domácí situace se začínala hrotit do obrovských rozměrů.

Bylo pozdní odpoledne - nečekal jsem žádnou návštěvu. Přesto někdo začal bušit na domovní dveře. Otevřel jsem je a v nich stál naprosto neznámý člověk v kvádru. Odpoví mi snad on na mé otázky?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kiki.mich kiki.mich | E-mail | Web | 7. října 2011 v 19:54 | Reagovat

Zajímavé, čte se to úplně samo! Už se těším na další díl, baví mě to.. Jsem zvědavá, co je to za člověka.. Ten kluk se mi zdá hrozně sympatický, takový tichý typ, hmmm :)

2 Werí Werí | Web | 8. října 2011 v 11:22 | Reagovat

Jsem hrozně zvědavá, co vymyslíš dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama