Říjen 2011

Stužkovací večírek, maturitní ples a MATURITA.

31. října 2011 v 19:02 | Peťa |  Život

Je to hrozně deprimující a zároveň osvobozující pocit, že brzy bude všemu konec. Narodíte se, začnete žvatlat, mluvit, chodit... těšíte se do školky, těšíte se do školy. Základní škola uteče jako voda a vy se ocitáte před těžkým rozhodnutím, co budete chtít dělat dál. Kdo z nás ví, co bude dělat v patnácti? Téměř nikdo.

Poté se v září ocitnete v na úplně nové škole, kterou jste si vybrali (Nebo ji v mén případě vybrali rodiče). Vedle Vás si usedají do lavic další vyjukaní nový spolužáci. Vy se postupně seznamujete a všechno běží jak ona drátku. V prváku si říkáte, že je spouta času než budete tuhle školu končit. Ale omyl - je to jen chvíle od doby co jsem skončila a najednou je tu konec.

21.10.2011 proběhl náš stužkovací večírek na který jsem pozvali učitele. Musím říci, že to bylo opravdu velice zábavné. Bylo těžké vymyslet pro učitele zábavu, která by je bavila. Vymysleli jsme nakonec hru se židlí (Kdo zůstane a bude sedět na židli jako poslední vyhrává), karaoke, otázky (z hry Česko), pantomima, kufr. I učitelé se náramně bavili. Nebylo to vůbec nejhorší.

Chaotický podzim

31. října 2011 v 18:41 | Peťa |  PŘÍRODA
Chvíli máme teplé chvilky, jenže ty během chviličky zmizí a přijde krutá zima. U nás se to střídá, jak na běžícím pásu. První mrazíky už jsou dávno za námi a mě v počítači zůstalo ještě stále pár ranních fotografií.

Podzimní čas mrazíků

22. října 2011 v 21:07 | Peťa |  PŘÍRODA
No včera jsem byla na stužkováku své třídy. Musím říci, že to byla vcelku povedená akce. Poprvé jsem si zkusila karaoke. No spali jsme tam a ráno jsem šla tu dlouho štreku k nám do vesnice. No a co mě lákalo byla ta krajina po ránu a omrzlé květiny, vzešlo z toho toho.

Křikoun obecný

17. října 2011 v 13:25 | Peťa |  Eda
Vlastně jsem ještě nepředstavila mého "největšího miláčka" rodiny. Musím říct, že je to pěknej parchant a je uřvanej a já ho nesnáším. Ani na něj nikdo z rodiny nemůže sáhnout, je to prostě otřesný. Není vycvičenej a klove. Když zaječí tak akorát bolí všechny hlava, jo to je náš úžasnej Alexandr Veliký - EDA... ale fotím ho ráda.


Brouci

11. října 2011 v 18:54 | Peťa
No když ještě kdysi bývalo venku hezky, tak jsem vyfotila tyhle broučky, které potkáte v létě všude. =)

2. kap - Návštěva

6. října 2011 v 10:36 | Peťa
Nemohl jsem uvěřit, že ho opravdu zavřeli. Dostal se do přísně hlídané věznice, odkud zřejmě nevyjde pár desítek let. Ať jsem se ten případ snažil vyřešit sebevíc, nic mi nedávalo smysl. Můj bratr jen zarytě mlčel. Dostal se z toho ovšem dost rychle. Zřejmě veškeré své problémy řešil s holkami na jednu noc. Střídal to jako ponožky. A já? Co zbylo na mne. Jediný člověk, který držel naši rozpadlou rodinu dohromady, byl pryč. Nikdy to u nás nebylo ideální. Otec byl střídavě ve vězení a matka kvůli němu pila a Trey? - o tom bych radši nemluvil. Jde po stopách otce, to on jako jediný tu pro mě byl, kdykoliv jsem ho potřeboval.

Kobylka

2. října 2011 v 21:27 | Peťa
To jsem ještě nemusela doma ležet přibitá k posteli a mohla jsem poletovat s foťákem venku po zahradě. Tak vnikly tyhle fotky. Bohužel mám teď antibiotika a musím ležet - když je venku tak krásně. =(