Píšeme státnice!

18. dubna 2011 v 16:41 | Peťa |  Život
Tak přesně tohle byla náplně dnešního dne. Již půlroku vím, že k těmto zkouškám doujde a že jsem napsaná na listině očekávájících dnešní datum. Samozřejmě jsem věci, které se objevili u zkoušet viděla až těsně před nimi. Včera jsem si řikala, že vždyť jenom vyhodím 400 Kč z okna, kdž to neudělám. Žádnej strest.

Ráno, když jsem se vzbudila, měla jsem jen takový zvláštní pocit, ale žádný stres. Dojela jsem do školy, koupila si energeťák, abych teda moc nezmatkovala nebo tak a došla do třídy, kde měli proběhnout Státnice z elekrtonické komunikace. Nerozepisovala jsem se na počítači, protože mě berou křeče do rukou a pak bych jen těžko něco napsala. Vcelku jsem si říkala, jak jsem v klidu, nic mi nebylo, žádnej strach.


Jenže když nám odstartovala desetiminutový opis, všechno se změnilo. Moje ruce mě vůbec neposlouchali, nemohla jsem v klidu spát. Až moc se třásly. Když jsem napsala špatně slovo nebyla jsem schopná najít tlačítko a umazat. Bylo to šílených 10 minut. Zkoušející prohlásila poslední minuta a tím mě vcelku dodělala, ruce se mi rozklepaly ještě více. Vzhledem k tomu, že normálně píši 260 úhozů napsala jsem jich možná 240. 250 byla jednička, takže jsem opsala dost, ale při kontrole zběžné jsem si našla chyby. Nebyla jsem schopná to doopravim, musela jsem to odevzdat. Nešlo to. Takže netuším, pokud budu mít moc chyb, neudělal jsem jednu část zkoušky.

Další přišlo 90 minut, kdy jsme museli napsat obchodní dopis. Naštěstí jsem schytala nabídku, takže to šlo. Z toho jsem měla největší strach, ale teď už jsem byla naprosto v pohodě. A sestavit tabulku podle zadání. Vše muselo být podle norem. Nejlepší je, že naše školní počítače jsou naprosto nepoužitelné, takže některé funkce wordu nebo excelu prostě nejdou. Děláte zkoušku a vám blbne počítač, no není to úžasný? Tyhle dvě části bych řekla, že jsem udělala vcelku dobře. Uvidíme. Z jedné velké chyby v tabulce, jsem byla nucena udělat pouze menší, protože mi prostě nefungovalo, co mělo. Achjo.

Prvních deset minut opisu, jsem bojovala sama se sebou. Ruce mě neposlouchaly a hrozně se třášly a šíleně bolely. Ach, ty moje záda. Takže už přesně vím, co je to nervozita a stres a potěš teda, až budu matutovat. Výsledky, zda jsem státnice udělala se dovzím v květnu. Takže můžu jen a jen čekat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Samotářka Samotářka | Web | 18. dubna 2011 v 21:32 | Reagovat

U těch státních maturit jsem ještě nepochopila ten systém a to se o tom tak mluví! Myslím ale, že bez nich bylo lépe. Vznikají kvůli tomu akorát zbytečné zmatky a po škole máme „klidové zóny“ (opravdu nezávidím těm, co tam píšou, prima strašně řve a některý spolužáci kašlou i na klidové zóny).

Každopádně, přeji hodně štěstí ať uspěješ. :)

2 bumblebee bumblebee | Web | 18. dubna 2011 v 21:43 | Reagovat

no..toho se taky dost bojím..naštěstí to mám ještě kousek před sebou..ale člověk ničemu neuteče :-(  :-)

3 Shariony Shariony | Web | 20. dubna 2011 v 12:09 | Reagovat

To mi připomíná moji bývalou střední. Tam se taky dělaly tyhle státnice, ale nešla jsem na ně, i když píšu rychle. Dokážu si představit ten stres, zapomněla bych i psát..:-D Ale tak to asi měli všichni ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama