Josef Karel Šlejhar - Kuře Melancholik

18. dubna 2011 v 13:45 | Peťa |  Knihy
Malému chlapci umírá maminka. Sám si neuvědomuje, co se doopravdy stalo. Jeho otec si brzy nachází mladou příbuznou, kterou si brzy na to vezme. Zprvu se přetvařuje to, ale netrvá dlouho. Posléze vymění celé služebnictvo i chlapcovu oblíbenou Katlu. Nejprotivnější je z celého nového služebnictva - Pepka. Je protivná, zlá a plní rozkazy své paní.

Pro chlapce začne doma úplné peklo. Macecha se k němu chová špatně, dostává výprask za věci, za které nemůžu. On si začíná uvědomovat, jak moc mu drahá maminka schází. Sám si všímá rozdílu, jak se choval tatínek k mamince - zle a jak se chová k maceše. Nakonec nesmí chlapek spát ve své postýlky, nýbrž s ostatními čeledíny v kuchyni. Nakonec ho macecha vyhodí i od stolu, nesmí s nimi jíst...
Malý chlapec nemůže na krok ven ani nesmí překážet uvnitř, když přijede návštěva. A proto si oblíbí své místečko mezi stodolami. Spřízněnou duši najde v malém opuštěném kuřátku, které je také samo. Ostatní ho nepřijímají. Na první pohled je drobounké, slabé a nemotorné.

S uzarděním, s utajeným dechem stával, když náhle shrnulo se na jeho hlavu takové rozhořčení. "Udělals to a to, " křičel celý dům, a zrzavá Pepka div ho očima nepohltila. byl vinen věcmi, v nichž neměl nejmenší součinnost, nalézal se prý trestuhodným způsobem na místech, od nichž v skutečnosti právě byl nejdále, nehody cizí nepozorností zaviněné úmyslně jemu se přičítaly. "
Sirotek chřadl, onemocněl. Nejprve mu macecha doktora zavolat nechtěla, protože to bylo příliš nákladné. Nakonec se tak stalo. Dostal nové oblečení, postel. Doktor sám nevěděl, co s ním. Když odešel, dostal znovu své špinavé oblečení. Lidé kolem něj chodili, nikdo se o něj nestaral. Páchl. Nikdo nemohl s ním vydržet v jedné posteli. Již se sám na nohou neudržel. Macecha domluvila Pepce, aby se ho zbavila. Odnesla ho tedy do stodoly na slámu, kde ho nechala, aby tam vklidu - doumřel. Malé kuře, se mezitím snažilo uniknout chycení, jako záchranou bylo, že utekl do stodoly, kde skonával malý chlapec. Tam ho chytat radši nešli, věděli, že chlapec stále žije.
Do rána byl chlapec mrtev. Odešel za svou milovanou maminkou. Opustil macechu, která mu udělala ze života peklo, nenáviděla ho. Kuře umřelo po chlapci.
Jsi tedy sám, vykostěn a zvržen, hochu ubohý tam, kde jsi býval chloubou a útěchou duše mateřské, nedopřáli ti v strastech tebou nezaviněných jiného útulku než v kůlně na slámě. Týrali tě, rvali, posměchem zavrhovali, mořili hladem a bitím, a když jsi klesl pod tolikérými útrapami, budíš jejich ošklivost. Proto takto dovršili dílo své. Jsi tedy sám, zápase se smrtí a objat mrákotami. Jedinými svědky tvé agónie a tvými těšiteli jsou ty neživé, zející předměty, dokola rozestavěné. Tu jest tvůj celý svět.
O díle:
Hlavní motivem je život malého chlapce srovnávaný s životem kuřete. Zanedbávaný chlapec strádá nejen citově, ale i fyzicky. Postupně umírá. Atmosféra je pochmurná již od první stránky. Sami dokážeme určitě, že konec bude tragický (Možná pro někoho dobrý, přece jen se syn setkal s matkou). Jazky je hodně umělecký, archaizovaný. Hodně popisuje přírodu, lidi a prostředí. Autor používá hodně přechodníku:
... která ale jen se překulivše,... spatřiv v koutě probuzené dítě...
Objevuje se zde i personifikace a metafora.
Názor na dílo:
Sama jsem z díla stále taková rozpačitá. Strašně špatně se mi to četlo. Povídka není dlouhá (cca 40 stran), ale musíte si pár vět, přečíst dvakrát. Kniha ve mě zanechala zvláštní pocit. Jak daleko může zajít lidská zloba a nenávist. Někteří lidé se před ničím nezastaví. Zvláštní je porovnání života dítěte a kuřete. Rozhodně tuto knihu nechám zastrčenou v knihovně, ne třeba se k ní vracet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama