Seznamte se, PRCEK!

17. dubna 2016 v 21:45 | Peťa |  Prcek
Bylo by neslušné nepředstavit:

Jméno: Prcek
Narození: 17.11.2013
Přinesení domů: 05.01.2014
Pohlaví: Chlapec
Rasa: Zakrslý beránek
 

ROZCESTNÍK FOCENÍ

17. dubna 2016 v 19:45 | Peťa |  Focení

MOJI ZVÍŘÁCI:


ZA DUHOVÝM MOSTEM:


OSTATNÍ:










Bohumil Hrabal - Ostře sledované vlaky 2/2

17. dubna 2016 v 18:45 | Peťa |  Knihy

  1. DÍLO OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY

Literární druh: epika
Literární žánr: novela = je prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu podobně jako povídka, s níž se někdy zaměňuje. Od povídky a od románu se liší tím, že se soustřeďuje na jeden jednoduchý, ale poutavý a nápaditý příběh. Tomu se věnuje dramaticky, sevřeně, stupňuje ho až do překvapivého dějového zvratu (tzv. bod obratu), který je základem kompozice novely, a do závěrečné pointy.

  • Kritika fašismu a druhé světové války
  • Jednou z myšlenek je přiblížit chod malé železniční stanice v roce 1945, kdy republikou projížděly ostře sledované transporty. Kvůli jejich zpoždění neváhali Němci střílet.
  • Příběh se odehrává během jednoho dne - na konci druhé světové války, když se Němci posledními silami snažili ubránit se spojencům.
  • Válka a jejích důsledky jsou zde zobrazeny zprostředkovaně, daleko důležitější jsou osudy hlavních postav, jejich problémy a činy - skutky, které z nich dělají hrdiny.
  • Dva motivy lásky, sexu a zklamání x válce a jejích následků.
  • Ironie, humor
  • Hrabalova díla jsou inspirovány jeho zážitky a zkušenostmi
  • Dílo je možné chápat jako dílo, které vyslovuje nesmyslnost války, která zasahuje do běžných lidských životů a mění jejich charaktery a zároveň ničí vše, co dává lidskému životu smysl a činí ho krásným
  • Téma knihy je přerod chlapce v muže.
 


Bohumil Hrabal - Ostře sledované vlaky rozbor 1/2

17. dubna 2016 v 18:44 | Peťa |  Knihy
BOHUMIL HRABAL - OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY

  1. BOHUMIL HRABAL
(1914-1997)
Narodil se v Brně-Židenice svobodné matce a důstojníkovi rakouské armády, který se k otcovství nehlásil. Byl pokřtěn pod jménem Bohumi František Kylján. Do tří let žil u prarodičů. Jeho matka pracovala jako pomocná účetní, kde se seznámila s budoucím manželem, hlavním účetním Františkem Hrabalem, za kterého se provdala. 1916 napsal jeho nevlastní otec písemný souhlas, aby mohl používat jeho jméno. Narodil se mu nevlastní bratr, Břetislav Josef. Oba rodiče se věnovali divadlu.
Po maturitě, kterou s obtížemi dokončil, neboť několikrát propadl, studoval Hrabal na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Kvůli uzavření vysokých škol v období okupace nemohl svá studia dokončit, dokončil je až po roce 1946. Během války pracoval jako železniční dělník a výpravčí Kostomlatech, což se odrazilo i v jeho literární tvorbě. Vystřídal i profese jako pojišťovací agent, obchodní cestující, brigádník v ocelárnách (měl zde těžký úraz) a pracoval i v libeňských sběrných surovinách. Později pracoval jako kulisák.
Spisovatelem z povolání se stal až v roce 1963. V roce 1965 se stal členem Svazu československých spisovatelů a redakční rady Literárních novin. Po roce 1970 nesměl několik let oficiálně publikovat, psal tedy do samizdatových a exilových periodik. Roku 1975 uveřejnil v časopise Tvorba krátké sebekritické prohlášení, na jehož základě mu bylo částečně dovoleno publikovat. (pod dohledem cenzury). Řada jeho děl vycházela v nakladatelství Pražská imaginace. Toto nakladatelství vydalo pod dohledem Václava Kadlece Sebrané spisy Bohumila Hrabala v 19. svazcích.
V roce 1956 se oženil s Eliškou Plevovou. Hrabalovy knihy byly několikrát úspěšně zfilmovány a obdržely spoustu cen. V roce 1994 se setkal s Václavem Havlem a Billem Clintonem. Hrabal zemřel v roce 1997 po pádu z okna v pátém patře Ortopedické kliniky nemocnice na Bulovce, ve které se léčil. Byl pohřben na hřbitově v Hradištku a byl uložen v dubové rakvi s nápisem "PIVOVAR POLNÁ".

Rok 2013

1. ledna 2013 v 11:45 | Peťa |  Život
Zase o rok starší. Včerejší Silvestr mi vůbec nepřišel, že měl být! Sníh jsme viděli možná tak v televizi... ohňostroj jsem neviděla ani jeden... otrávené tvář mých "výborných" kamarádek, co více si na Nový rok přát.

Nebylo to tak hrozné, bavila jsem se i s ostatními. Hrály jsme hry jako Česko, Az-kvíz, takové kartičky na zapamatování u toho byla sranda. Popili pokecali, ale stejně to nebylo ono. Zaprvé mi tu chyběla jedna osůbka, která slavila jinde a zadruhé když je někdo otrávený životem - tak mu těžko pomůžete! A jen Vám to kazí náladu.

Člověk si stále uvědomuje, jak někteří lidé udělají velkou čáru a už jim více nerozumíte. Stále deprese nebo rozebírání vztahu s ženatým mužem, který má dítě, či jejich zábava typu "sedím a nic nedělám a všechno ostatní je trapný". Ne ne, to už nejsou nadále lidi s kterými si mám co říci. Není to především ona, ta holka co jsme spolu vyrůstali od malička. Smůla. Lidi se mění každý má svou cestu. A údajně až z Vysoké školy si člověk uchová nejvíce přátel. Tak uvidíme.

Jak rok je pomíjivý, tak i přátelství.

Přeji Vám všem jen to nejlepší do roku 2013, zdraví, lásku a hodně úspěchů. =)


Uteklo to jako voda, budeme psát 2013. =D

30. prosince 2012 v 10:18 | Peťa |  Život
Už to není pravda... kdy člověk žil životem "blogu". Není na to čas, a že jsem jich pár vystřídala... Tak stejně, kdy člověk navštěvoval základní či střední školu.. Ty roky jsou pryč, tenhle rok končí a s tím i vzpomínky na střední školu je vzdalují!

Na konci září jsem nastoupila na Vysokou školu, kde je to naprosto něco jiného než kdekoliv jinde. Pokud si naivně myslíme, že na VŠ dojde k větší spravedlonosti než na SŠ jsme na omylu. Tady je to ještě horší a podporuje se tu hra "sám za sebe". Jak hrajete s někým už se od Vás očekává, že když vedení splete výsledky a Vám napíše, že jste neprošli přičemž prošli, budete mlčet a půjdete na zkoušku znova. =D

Možná jsem na tuhle vysokou nechtěla. Možná jsem ani nechtěla do Brna, ale jsem naprosto spokojená! Nemohla jsem chytnou lepší skupinu lidí! Lepší partu na koleji.

A teď mě čeká první zkouškové období. Začínám 3. ledna. a když půjde vše podle plánu skončím 22. ledna. Taková malá maturita, která se táhne celý měsíc! Jednu zkoušku už mám úspěšně za sebou a to jednu z nejtěžších - matematiku. Takže 5 kreditů z 12 potřebných (abych šla do dalšího semestru) mám...

Inu uvidíme, jak se věci vyvinou. A Vám přeji šťastné prožití Vánočních (které už proběhly =D) svátků a Nového roku ve zdraví. =)

Nástup na vysokou

22. října 2012 v 14:22 | Peťa |  Život
"Změna je život" - tak se to říkává, ne? Nástup na vysokou, naprostá změna prostředí, životního postoje, životního režimu...

Nemyslela jsem si, že to bude taková změna, jaká nastala. Všechno je naprosto jinak. Nakonec jsem nastoupila na Mendelovu universitu do Brna. Ubytovala se na kolejích a postupně začínám žít sama bez rodičů (Bez problémů)... na jednu stranu mi to vyhovuje, jezdím domů jen jednou za čtrnáct dní...

Jen učení je spousty, nejsem ani zvyklá na tento režim... Proto je to náročnější. Za dvouhodinovku přednášky stihneme probrat půl roku látky ze střední. Je to vcelku vtipné. Ovšem učení mi zatím ani moc nezačalo, spíše se mu teprve chci začít řádně věnovat.

Ono se říká, že studentský život na vysoké je jedna velká párty, ale tak bych to nejmenovala. Na párty není ani teď moc času. V týdnu po celém dnu stráveném ve škole přijdete utahaní na kolej, najíte se, a jdete spát. A další den znovu a znovu. Párkrát jsme byli ale zkusit nějaké ty kluby, ale né mockrát. Peníze chybějí...

Inu, uvidíme jak dlouho se tu udržím...

Jednou jeden festival...

2. září 2012 v 21:48 | Peťa |  Život

Docházím k závěru, že Vašimi nejlepšími přáteli zůstávají pouze zvířata.

Letní kobereček...

28. srpna 2012 v 22:51 | Peťa |  PŘÍRODA
Na procházce člověk vidí spousty krásných věcí kolem sebe. Jenže když chodí každý den tu stejnou trasu vidí stále ty stejné věci, které člověka skoro nikdy nepřekvapí. Je ale nádhera, když člověk jde tichem a je sám se svýma myšlenkama... Snažím si uvědomim a přijít na spousty věcí, které mi poslední dobou chybí nebo ty, co mi v hlavě uvízly.

Jednoduše pořád nebrečet a postavit se na nohy, znovu. Ticho lečí. =)



Jak je to dnes s pohádkovým světem

28. srpna 2012 v 0:28 | Peťa |  Myšlenky

Bylo nebylo v jedné malé vesničce žila...

U pohádek jsem jako malá vydržela sedět celé hodiny. Před spaním mi sice nikdo pohádky nepředčítal, ale měla jsem několik kazet do rádia, které jsem poslouchala - Vílu Amálku, Čmeláci, Zlaté vlasy děda vševěda, Tři přadleny, Pták ohnivák... Pamatuji si ještě jejich barvy - žlutá, zelená, modrá, červená. Sic jsem vyrostla téměř do dospělosti, ale u pohádek vydržím sedět stále.

Další články


Kam dál